Na lavičce pod lipou spal svůj sladký sen v závěru léta děda Zdvořáček. Spalo se mu sladce protože ho nikdo nerušil a co si povídali sousedé na jiných lavičkách ho v podstatě nezajímalo, sem tam občas mávl rukou jako by hlasoval, hlavně že mu pošťačka přinášela důchod a nemusel se zajímat o žádnou jinou práci.
Na začátku ledna, pobíhal děda Zdvořáček v průjezdu domu a svítil jako stovka žárovka, dávno už Evropskou unií zakázaná. Co pobíhal, nebýt tak starý, tak by možná nadskakoval rozezlen. Klel a láteřil, až to bylo slyšet do bytu v II. patře kde přebývala babka Babánková.
Dvorkem se starou lípou se ozývaly divné zvuky. Mezi dutými ranami do dřeva se občas ozvalo troubení na křídlovku, což vyburcovalo babku Babánkovou.
Práce se vykonává jen tehdy, přemístíme-li těleso po určité dráze působením síly.
Děda Zdvořáček v modré kombinéze s bílými pruhy opravoval na dvoře pod kvetoucí lípou, starou vodní pumpu.