Milá devítko, Nechci Tě nijak urazit, ale je to tak. Přijde mi, že jsi všude – v pohádkách má drak vždycky devět hlav, jsi poslední číslo desítkové soustavy a jakmile se k Tobě v nějakém výpočtu dojde, začíná nová desítka, stovka, tisícovka a tak dál a tak dál… Dokážeš si to nějak vysvětlit? Jestli teď odpovídáš v duchu kladně, neváhej mi dát vědět. Já si to totiž nedokážu zdůvodnit jinak než Tvojí obyčejností.
Deset kroků, dál to být nemohlo. Přesně deset kroků, které mu chyběly, aby byl na druhém chodníku dřív, než na přechod přijede auto. Stihl by to. Věděl, že ano, stačilo jen trochu popoběhnout.
Stačil mu jediný pohled, aby se o něm dozvěděl všechno, co potřeboval aniž by o tom měl vůbec nějaké tušení. Možná si ani nevšiml, že ho někdo sleduje. Dozvěděl se o něm dokonce i to, co nepovažoval za nutné. Aspoň ne v tuhle chvíli. Někdy jindy by se mu to snad mohlo hodit.
Černý bez (lat. Sambucus nigra) je od pradávna využíván nejen v léčitelství – rozemletými listy se zastavovalo krvácení z nosu, výhonky našly uplatnění při zmírňování bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou se přikládaly i na popáleniny a pokousání vzteklým psem- - šťáva z plodů byla užívána k barvení látek (má výraznou tmavě červenou barvu) k užitku je také dřevo, které se na Slovensku používá k vyrábění fujar a nejrůznějších píšťalek; v poslední době se z něj v tuzemsku vyrábí nástroje didgeridoo.
V tom činžáku, na jehož dvorku je stará lípa a pod ní lavička pro sousedy, pro večerní klábosení o událostech dne, měsíce, ale i roků, by se jednotlivá patra dala rozeznat i podle vůní. Bylo by zde poschodí HOUBOVÉ , tam bydlí děda Zdvořáček a vůně sušených hub se nese celou chodbou.